Podmínkové souvětí se skládá ze dvou vět: podmínkové vedlejší věty uvedené spojkou „if“ (if clause) a hlavní věty (main clause).
Pokud souvětí začíná hlavní větou za níž následuje „if“ a vedlejší věta, neoddělujeme je čárkou. Pokud ale naopak začíná souvětí na „if“, musí být hlavní věta od vedlejší oddělena čárkou.
Podmínka může být buď skutečná (tedy reálná v současnosti nebo budoucnosti) nebo neskutečná (tedy nereálná, lišící se od skutečnosti).
V prvním kondicionálu používáme podmínku skutečnou, ve druhém pak neskutečnou.
První kondicionál (podmínka) vyjadřuje podmínku skutečnou, tedy možnou v přítomnosti nebo v budoucnosti.
Podmínková věta | Hlavní věta |
---|---|
if + podmět + sloveso v přítomném čase prostém | podmět + will + sloveso |
|
|
|
|
Druhý kondicionál (podmínka) vyjadřuje podmínku neskutečnou v přítomnosti nebo v budoucnosti.
Ve souvětích s druhým kondicionálem nelze nahradit spojku „if“ spojkou „when“.
V každé větě druhého podmínkového souvětí používáme jiný slovesný čas.
Podmínková věta | Hlavní věta |
---|---|
if + podmět + sloveso v minulém čase prostém | podmět + would + sloveso |
|
|