Nepřímá a přímá řeč

Reported and Direct Speech

Často musíme informovat o tom, co lidé říkají nebo si myslí. Za tímto účelem můžeme použít přímou řeč nebo nepřímou řeč.

Obsah

Přímá řeč (Direct Speech)
Nepřímá řeč (Indirect Speech, Reported Speech)
Změna slovesného času (Tense Change)
Změna příslovce času (Time Change)
Změna zájmena (Pronoun Change)
Slovesa uvádějící nepřímou řeč (Reporting Verbs) - „said“, „told“ a „asked“
Použití „that“ v nepřímé řeči

1. Přímá řeč (Direct Speech)

Přímá řeč znamená, že opakujeme přesně, co někdo řekl. To, co někdo řekl, je pak uvedeno v uvozovkách ("...") a měli bychom to opakovat doslova.

He said, "Today's lesson is on the past simple."
Řekl: „Dnešní hodina se zabývá minulým prostým časem.“
"Today's lesson is on the past simple," he said.
„Dnešní hodina se zabývá minulým prostým časem,“ řekl.

2. Nepřímá řeč (Indirect Speech, Reported Speech)

Nepřímá řeč nepoužívá uvozovky k označení citace a nemusí opakovat doslova, co někdo řekl.

Při použití nepřímé řeči musíme v angličtině obvykle změnit slovesný čas. Důvodem je to, že nepřímou řeč používáme většinou, když mluvíme o minulosti. Proto musí být slovesa také převedena do minulosti (v češtině tohle pravidlo neplatí):


Přímá řeč	Nepřímá řeč
"I'm going to work", she said. „Jdu do práce“, řekla.	She said she was going to work. Řekla, že jde do práce.

3. Změna slovesného času (Tense Change)

V nepřímé řeči je pravidlem posun slovesného času do minulosti:


Přímá řeč	Nepřímá řeč
Přítomný prostý čas (Present simple) She said, "It's hot." (Řekla: „Je to horké.“)	Minulý prostý čas (Past simple) She said it was hot. (Řekla, že to je horké.)
Přítomný průběhový čas (Present continuous) She said, "I'm walking in the park." (Řekla: „Procházím se v parku.“)	Minulý průběhový čas (Past continuous) She said she was walking in the park. (Řekla, že se prochází v parku.)
Předpřítomný prostý čas (Present perfect simple) She said, "I've been waiting since 10 am." (Řekla: „Čekám tu už od desíti.“)	Předminulý prostý čas (Past perfect simple) She said she had been waiting since 10am. (Řekla, že tam čeká už od desíti.)
Předpřítomný průběhový čas (Present perfect continuous) She said, "I've been teaching French for ten years." (Řekla: „Učím francouzšitnu už deset let.“)	Předminulý průběhový čas (Past perfect continuous) She said she had been teaching French for ten years. (Říkala, že učí francouzšitnu už deset let.)
Minulý prostý čas (Past simple) She said, "I went home late yesterday." (Řekla: „Včera jsem šla domů pozdě.“)	Předminulý prostý čas (Past perfect) She said she had gone home late yesterday. (Řekla, že včera šla domů pozdě.)
Minulý průběhový čas (Past continuous) She said, "I was running earlier." (Řekla: „Byla jsem dříve běhat.“)	Předminulý průběhový čas (Past perfect continuous) She said she had been running earlier. (Řekla, že byla dřív běhat.)
Předminulý prostý čas (Past perfect) He said, "The train had already left when he arrived." (Řekl: „Ten vlak odjel, než tam přišel.“)	Předminulý prostý čas (Past perfect) He said the train had already left when he arrived. (BEZE ZMĚNY – Řekl, že když přišel, ten vlak už byl pryč.)
Předminulý průběhový čas (Past perfect continuous) She said, "I'd already been studying for ten minutes." (Řekla: „Už jsem se učila deset minut.“)	Předminulý průběhový čas (Past perfect) She said she'd already been studying for ten minutes. (BEZE ZMĚNY – Řekla, že už se učila deset minut.)

Obvykle se mění (převádí do minulosti) také tvary modálních sloves:


Přímá řeč	Nepřímá řeč
will She said, "I'll go home early today." (Řekla: „Půjdu dnes brzo domů.“)	would She said she would go home early today. (Řekla, že dnes půjde brzo domů.)
can She said, "I can go home early today." (Řekla: „Dneska můžu jít brzo domů.“)	could She said she could go home early today. (Říkala, že dnes může jít brzo domů.)
must She said, "I must go home early today." („Dnes musím jít domů brzy,“ řekla.)	had to She said she had to go home early today. (Řekla, že dnes musí jít brzo domů.)
shall She said, "What shall we learn today?" („Co se dnes naučíme?“ řekla.)	should She asked what we should learn today. (Zeptala se, co se dneska naučíme.)
may She said, "May I open the window?" (Řekla: „Můžu otevřít okno?“)	might She asked if she might open the window. (Zeptala se, zda může otevřít okno.)

Could, would, should, might a ought to se nemění (nepřevádí do minulosti):


Přímá řeč	Nepřímá řeč
"I might go to play tennis later", he said. („Mohl bych jít hrát tenis později“, řekl.)	He said he might go to play tennis later. (Řekl, že by mohl jít hrát tenis později.)

4. Změna příslovce času (Time Change)

Pokud nepřímá řeč obsahuje vyjádření času, je třeba jej v angličtině změnit, aby odpovídalo času nepřímé řeči:


Přímá řeč - dnes	Nepřímá řeč - za 24 hodin
"Today's lesson is on presentations." („Dnešní hodina je o prezentacích.“)	She said yesterday's lesson was on presentations. (Řekla, že včerejší hodina byla o prezentacích.)

Vyjadření času, pokud v nepřímé řeči referujeme o jiném dnu:
Přímá řeč	Nepřímá řeč
this (evening) (dnes večer)	that (evening) (onen večer)
today (dnes)	yesterday ... (včera, předevčírem – dle okolností)
these (days) (v těchto dnech)	those (days) (v oněch dnech)
now (teď)	then (tehdy)
last weekend (minulý víkend)	the weekend before last / the previous weekend (víkend předtím)
next (week) (příští týden)	the following (week) (následující týden)
tomorrow (zítra)	the next/following day (dalšího dne)

Jestli někdo hovořil na určitém místě a zmiňoval to místo, tak pokud o tom později mluvíme na jiném místě, musíme vyjádření místa také změnit – here (tady) se změní v nepřímé řeči na there (tam):


Přímá řeč - ve škole	Nepřímá řeč - doma
"How long have you been teaching here?" („Jak dlouho už tady učíš?“)	She asked me how long I had been teaching there.(Zeptala se mě, jak dlouho už tam učím.)

5. Změna zájmena (Pronoun Change)

Zájmeno se v nepřímé řeči často mění:


I (Já)	He (On)
"I work in a school ." („Já pracuji ve škole.“)	He said he worked in a school. (On říkal, že pracuje ve škole.)

6. Slovesa uvádějící nepřímou řeč (Reporting Verbs) - „said“, „told“ a „asked“

„Asked“ používáme při opakování otázek.

I asked Kate what time the meeting started.
Zeptal jsem se Kate, kdy to jednání začíná.

Ve větách s předmětem používáme „told“.

Kate told me she was hungry.
Kate mi řekla, že má hlad. (Tady je předmětem zájmeno me.)

Ve větách bez předmětu obvykle používáme „said“.

Kate said she was going to work now.
Kate řekla, že teď bude pracovat.

Pokud „said“ použijeme ve větě s předmětem, musíme také použít předložku „to“.

Kate said to me that she had never been to London.
Kate mi řekla, že nikdy nebyla v Londýně. (Tady je předmětem zájmeno me.)

Obvykle ale v těchto větách používáme „told“ (spíše než said).

Kate told me that she had never been to London.
Kate mi řekla, že nikdy nebyla v Londýně. (Tady je předmětem zájmeno me.)

Kromě said, told a asked můžeme použít spoustu dalších sloves. Jejich správné použití může vyprávění oživit a udělat ho výstižnějším. Jsou to: accused (obvinil), admitted (připustil), advised (poradil), alleged (domníval se), agreed (souhlasil), apologised (omluvil se), begged (žadonil), boasted (chlubil se), complained (stěžoval si), denied (popřel), explained (vysvětlil), implied (naznačil), invited (pozval), offered (nabídl), ordered (přikázal), promised (slíbil), replied (odpověděl), suggested (navrhl) a thought (myslel si).

He asked me to come to his birthday party.
Požádal mě, abych přišel na oslavu jeho narozenin.
He invited me to his birthday party.
Pozval mě na oslavu svých narozenin.
He begged me to come to his birthday party.
Žadonil, abych přišel na oslavu jeho narozenin.
He ordered me to come to his birthday party.
Přikázal mi, abych přišel na oslavu jeho narozenin.
He advised me to come to his birthday party.
Poradil mi, abych přišel na oslavu jeho narozenin.
He suggested I should come to his birthday party.
Navrhl mi, abych přišel na oslavu jeho narozenin.

7. Použití „that“ v nepřímé řeči

V nepřímé řeči často používáme slovo that (že).

He told me that he lived in France.
Řekl mi, že žije ve Francii.

Nicméně „that“ nemusí být nutně použito a lze jej vynechat.

He told me he lived in France.
Řekl mi, že žije ve Francii.

Pokud mluvíme o otázce, tak nikdy nepoužijeme „that“, nýbrž „if“ (jestli).

"Can you come to my birthday party?"
„Můžeš přijít na oslavu mých narozenin?“
He asked me if I could come to his birthday party.
Zeptal se mě, jestli bych mohla přijít na oslavu jeho narozenin.

Anglická gramatika