Otázka je věta nebo fráze, která ukazuje, že mluvčí chce od posluchače získat nějaké informace, nebo ho žádá, aby něco provedl nebo jinak uspokojil jistý požadavek.
Pomocná slovesa zahrnují be, do a have. Používají se ve spojení s hlavním slovesem ve větě k formulaci otázek, záporných oznamovacích vět, trpného rodu a slovesných časů.
V otázce „Do you like Czech food?" (Máš rád česká jídla?) je do pomocné sloveso a like je hlavní sloveso.
V otázkách jsou pomocná slovesa umístěna před podmět. V našem příkladu je podmětem zájmeno you.
Pomocné sloveso "do"Do je sloveso užívané při formulaci otázek a záporných vět.
Does je tvar pro třetí osobu jednotného čísla a did je minulý tvar slovesa do.
Přítomné tvary, tedy do a does se nikdy nepoužívají pro minulost.
Pomocné sloveso "be"Be může být ve větě jak hlavním, tak i pomocným slovesem.
Be se jako pomocné sloveso používá k tvorbě průběhových časů a trpného rodu.
Am, is a are jsou přítomné tvary slovesa be.
Am je tvar první osoby jednotného čísla, is je tvar třetí osoby jednotného čísla a are je tvar pro všechny ostatní osoby.
Was je tvar minulého času pro první a třetí osobu jednotného čísla.
Were je tvar minulého času pro ostatní osoby.
Pomocné sloveso "have"Have se jako pomocné sloveso používá k tvorbě perfektních časů (tedy předpřítomného, předminulého a předbudoucího) a je vždy následováno příčestím minulým (tzv. "3. tvar slovesa").
Has je tvar třetí osoby jednotného čísla, have se používá pro všechny ostatní osoby.
Had je minulý tvar slovesa "have" pro všechny osoby.
Ostatní pomocná slovesa - modální slovesaOstatní pomocná slovesa jsou: can, could, may, might, shall, should, will, would a ought to.
Tato slovesa jsou známá také jako modální nebo způsobová slovesa (modal verbs). Ukazují povinnost, možnost a nutnost. Podrobně jsou probrána v samostatné kapitole.
Na zjišťovací otázky otázky odpovídáme „ano“ nebo „ne“.
Pro zjišťovací otázky v přítomném prostém čase používáme tvary do a does a umísťujeme je na začátek věty.
Does používáme pro 3. osobu jednotného čísla, do pro všechny ostatní osoby.
Podmět + sloveso | Otázka |
---|---|
|
|
|
|
|
|
Na zjišťovací otázky otázky odpovídáme „ano“ nebo „ne“.
Pro zjišťovací otázky v minulém prostém čase používáme tvar did a umísťujeme ho na začátek věty.
Všimněte si, že hlavní sloveso už do minulého času nepřevádíme.
Podmět + sloveso | Otázka |
---|---|
|
|
|
|
|
|
Na doplňovací otázky otázky nelze odpovědět „ano“ nebo „ne“.
Ptáme-li se na předmět, vytvoříme otázku pomocí pomocného slovesa do.
Všimněte si, že hlavní sloveso už do minulého času nepřevádíme.
Oznamovací věta | Tázací věta |
---|---|
|
|
Ptáme-li se na podmět, pouze změníme slovosled, ale nepoužíváme pomocné sloveso do.
Oznamovací věta | Tázací věta |
---|---|
|
|
V hovorové angličtině se hojně používají tázací dovětky. Na rozdíl od češtiny, kde používáme jen “že?”, popř. “že ne?” musíme v anglickém dovětku použít pomocné sloveso. Pokud předcházející oznamovací věta, ke které připojujeme tázací dovětek obsahuje pomocné sloveso, toto sloveso musíme použít i v tázacím dovětku. Pokud pomocné sloveso neobsahuje, použijeme sloveso do v příslušném tvaru.
Stoupající intonaci použijeme, když jde o opravdovou otázku, na kterou očekáváme odpověď, zatímco klesající intonace ukazuje, že mluvčí očekává jen souhlas posluchače s tím, co říká.
Nejdůležitější je si zapamatovat, že pomocné sloveso v dovětku musí být v opačné formě, než je předcházející oznamovací věta. To znamená, že je-li věta kladná, musí být dovětek záporný a naopak.
Příklady záporných tvarů pomocných sloves používaných v tázacích dovětcích: