1. Osobní zájmena (Personal Pronouns)

Osobní zájmena označují určitou osobu nebo věc a mění svůj tvar, aby vyjádřila osobu, číslo, rod a pád.

Tato zájmena ve větě označují podmět, tedy o kom nebo o čem věta je. V češtině jim odpovídají zájmena v prvním pádě (kdo, co).

• I am at home.
• Já jsem doma.
• You work in an office.
• Ty pracuješ v kanceláři.
• He is a businessman.
• On je obchodník.
• She has a car.
• Ona má auto.
• We live in London.
• My bydlíme v Londýně.
• You are from Europe.
• Vy jste z Evropy.
• They are students.
• Oni jsou studenti.

Tato zájmena obvykle zastupují vlastní nebo obecné podstatné jméno.

• Peter is at work. - He is at work.
• Peter je v práci. - On je v práci.
• Sarah likes cats. - She likes cats.
• Sarah má ráda kočky. - Ona má ráda kočky.
• Mark and Lucy are married. - They are married.
• Mark a Lucy jsou manželé. - Oni jsou manželé.

Tato zájmena vyjadřují předmět věty a obvykle zastupují vlastní nebo obecné podstatné jméno.

• He is waiting for me.
• Čeká na mě.
• I like you.
• Mám tě rád, popř. Líbíš se mi.
• I study with him at home.
• Studuji s ním doma.
• I often write to her.
• Často jí píšu.
• I bought it in the sport shop.
• Koupil jsem to ve sportovních potřebách.
• They visited us yesterday.
• Včera nás navštívili.
• We know them from school.
• Známe je ze školy.

2. Přivlastňovací zájmena a přídavná jména (Possesive Pronouns and Adjectives)

Přivlastňovací zájmena a přídavná jména jsou slova určující, kdo vlastní určitý předmět nebo osobu.

(Pozn.: V češtině neexistují přivlastňovací přídavná jména – jsou shodná s přivlastňovacími zájmeny.)

• My brother is at school.
• Můj bratr je ve škole.
• Your parents are not at work.
• Tvoji rodiče nejsou v práci.
• His car is very fast.
• Jeho auto je velmi rychlé.
• I have her telephone number.
• Mám její telefonní číslo.
• Our town is not very big.
• Naše město není moc velké.
• They canceled their flight to Mallorca.
• Zrušili svůj let na Malorku.

Přivlastňovací přídavná jména nemohou stát ve větě samostatně (musí být následována podstatným jménem). Přivlastňovací přídavné jméno většinou popisuje podstatné jméno a stojí před ním, stejně jako ostatní přídavná jména.

• The book is mine.
• Ta kniha je moje.
• Is the coat on the chair yours?
• Je ten kabát na židli tvůj?

Přivlastňovací zájmena stojí ve větě samostatně (nejsou následována podstatným jménem). Přivlastňovací zájmeno nahrazuje podstatné jméno.

3. Ukazovací zájmena (Demonstrative Pronouns)

Ukazovací zájmena určují a ukazují na přídavná jména nebo zájmena. Ukazovací zájmena jsou this (tento, tato, toto), that (tamten, tamta, tamto), these (tito, tyto, tato) a those (tamti, tamty, tamta).

This (tento) a these (tito) se vztahují na podstatná jména blízká v čase nebo prostoru.

• I like this radio station.
• Líbí se mi tato stanice.
• I bought these shoes in the shopping centre.
• Tyto boty jsem si koupil v nákupním středisku.

That (tamten) nebo those (tamti) se vztahují na podstatná jména vzdálenější v čase nebo prostoru.

• That house is very high.
• Tamten dům je velmi vysoký.
• Those people are my friends.
• Tamti lidé jsou mí přátelé.

This (tento) and that (tamten) se vztahují na podstatná jména v jednotném čísle.

• I like this film.
• Líbí se mi tento film.
• That ring was a present.
• Tamten prsten byl dárek.

These (tito) a those (tamti) se vztahují na podstatná jména v množném čísle.

• These gloves are not very warm.
• Tyto rukavice nejsou moc teplé.
• Those days I feel very tired.
• V oněch dnech se cítím velice unavený.

4. Tázací zájmena (Interogative Pronouns)

Tázací zájmena se používají v otázkách. Tázací zájmena jsou: what (co, jaký), which (který), who (kdo), whom (komu, koho, kom, kým) a whose (čí).

What (co) se používá v otázkách na věci nebo osoby.

• What time is it?
• Kolik je hodin?
• What is your name?
• Jak se jmenuješ?
• What do you want?
• Co chceš?

Which (který) se používá v otázkách na věci nebo osoby.

• Which chair are you talking about?
• O které židli mluvíš?
• Which jumper do you like?
• Který svetr se ti líbí?
• Which is your mother?
• Která je tvá matka?

Who (kdo) se používá v otázkách na osoby.

• Who are you?
• Kdo jsi?
• Who is your mother?
• Kdo je tvá matka?
• Who has been sitting in my armchair?
• Kdo seděl v mém křesle?

Whose (čí) se používá v otázkách na vlastnický vztah.

• Whose is this book?
• Čí je tato kniha?
• Whose car did you drive here?
• Čím autem jsi sem přijel?

Whom (komu, koho, kom, kým) se používá v otázkách na osoby. Je méně obvyklé a formálnější než "who".

• Whom did you phone?
• Komu jsi telefonoval?
• For whom will you vote?
• Koho budeš volit?, Pro koho budeš hlasovat?

5. Vztažná zájmena (Relative Pronouns)

Vztažná zájmena se používají ke spojení dvou výrazů nebo vět. Nejobvyklejší vztažná zájmena jsou who (kdo), that (který), which (který).

Which (který) se používá pro věci.

• The house which is opposite our house is very old.
• Ten dům, který je naproti našemu domu je velice starý.

Who (kdo) se používá pro osoby.

• The man who came to the office yesterday was my brother.
• Ten muž, který včera přišel do kanceláře, byl můj bratr.

That (který) lze použít pro osoby i věci.

• The man that came to the office yesterday was my brother.
• Ten muž, který včera přišel do kanceláře, byl můj bratr.
• The house that is opposite our house is very old.
• Ten dům, který je naproti našemu domu je velice starý.

Ostatní vztažná zájmena jsou: where (kde), whose (jehož), when (kdy), how (jak), why (proč).

• The house where I live is going to be reconstructed soon.
• Dům, kde bydlím bude brzo rekonstruován.
• The tree, whose branches were all dry, had to be cut down.
• Ten strom, jehož větve byly všechny suché, musel být pokácen.
• The weekends when I don't have to go to work are the best.
• Víkendy, kdy nemusím jít do práce jsou nejlepší.
• That's the reason why I do it.
• To je důvod, proč to dělám.

Více o vztažných zájmenech najdete v části nazvané "Vztažné věty (Relative Clauses)".

6. Zvratná zájmena (Reflexive Pronouns)

Zvratná zájmena používáme, abychom ukázali, že osoba, která je původcem děje (kdo něco dělá) je stejná jako jeho příjemce (komu je něco děláno).

• I cut my hair myself.
• Sám jsem si ostříhal vlasy.
• V tomto příkladu jsem já původcem děje stříhání vlasů a zároveň jsem tím, komu jsou vlasy stříhány.
• We defended ourselves brilliantly.
• Výtečně jsme se bránili.
• V tomto příkladu se zvratné zájmeno "ourselves" vztahuje k podmětu "we".
• John talks to himself when he is nervous.
• John mluví sám se sebou, když je nervózní.
• V tomto příkladu se "himself" vztahuje na Johna.

Zvratná zájmena jsou vždy předměty, nikoli podměty a podmínkou je interakce mezi podmětem a předmětem.

• Because she was not hungry when the cake was served, Ellen saved herself a piece.
• Jelikož neměla hlad, když se podával koláč, schovala si Ellen svůj kousek na později.
• V nezávislé větě je "Ellen" podmětem a "herself" je zvratné zájmeno použité jako nepřímý předmět. Tato věta je gramaticky správně.
• John and myself are going to the movie.
• John a já jdeme na film.
• V této větě jsou podměty "John" a "myself". Zvratná zájmena nemůžou být podměty. Proto je tato věta gramaticky špatně.

Vždy si musíme dávat pozor, zda je podstatné jméno v jednotném nebo množném čísle a podle toho zvolit zájmeno.

• Nor is she shy about giving herself credit for it.
• Ona se ani nestydí si za to sama připisovat zásluhu.
• We gave ourselves a second chance to complete the course.
• Dali jsme si druhou šanci dokončit ten kurz.
• Did they lock themselves out of the house again?
• Už zase si zabouchli dveře? – Doslova „zamčeli se venku“
• Give yourselves a pat on the back for a job well done.
• Poplácejte se po zádech za dobře odvedenou práci.

Zvratné zájmeno může být také použito k přidání důrazu na podmět nebo předmět (zdůrazňující zájmeno – intensive pronoun).

• I did it myself.
• Udělal jsem to sám.
• Chci zdůraznit, že jsem to byl já, kdo to udělal.
• He washed himself.
• Sám se umyl.
• She looked at herself in the mirror.
• Podívala se na sebe do zrcadla.
• Diabetics give themselves insulin shots several times a day.
• Diabetici si píchají dávky inzulínu několikrát denně.
• After the party, I asked myself why I had faxed invitations to everyone in my office building.
• Po večírku jsem se ptal sám sebe, proč jsem nafaxoval pozvánku všem v budově.
• Richard usually remembered to send a copy of his e-mail to himself.
• Richard si většinou nezapomněl poslat kopie svých e-mailů.

7. Vzájemná zájmena (Reciprocal Pronouns)

Vzájemnými zájmeny ukazujeme, že dva lidé provádějí nějakou činnost a zároveň nesou její následky.

Existují dvě vzájemná zájmena: each other, one another (jeden druhému, navzájem).

Tato zájmena nám umožňují zjednodušit věty, kde je stejná obecná věc vyjádřena vícekrát.

• On their wedding day John gave Mary a gold ring and Mary gave John a gold ring.
• Na svatbě dal John zlatý prsten Mary a Mary dala zlatý prsten Johnovi.

Za pomoci vzájemného zájmena "each other", lze tuto větu přepsat jako:

• On their wedding day Mary and John gave each other gold rings.
• Na svatbě si navzájem dali John a Mary zlaté prsteny.
• Peter and Mary kissed each other.
• Peter a Mary se políbili.
• V tomto příkladě "each other" naznačuje, že oba lidé, kteří se zabývali líbaním, byli také zároveň políbeni.

Pokud potřebujeme zmínit více než dvě osoby, třeba studenty ve třídě, můžeme použít vzájemné zájmeno "one another".

• The students in this classroom cooperate with one another.
• Studenti v této třídě navzájem spolupracují.
• The teachers gathered to congratulate one another on the year's conclusion.
• Učitelé se sešli, aby si navzájem blahopřáli ke konci roku.

8. Dvojitá přivlastňovací zájmena neboli dvojitý genitiv (Double Possesive Pronouns or Double Genitive)

Dvojitý genitiv (dvojitý druhý pád) je jmenná fráze, která obsahuje jak genitiv s „-s“ na konci (s-genitive), tak i genitiv vyjádřený pomocí „of“ (of-genitive).

Jejich význam může být stejný jako u přivlastňovacích zájmen:

• that car of hers = her car
• to její auto = její auto

Nebo můžou znamenat "jeden z více" nebo "několik z mnoha":

• a friend of Peter's = one of the several Peter's friends
• jeden Peterův přítel = jeden z více Peterových přátel

1. Kdy použít "some"

"Some" použijeme v oznamovacích (kladných) větách.

• I need some time.
• Potřebuji nějaký čas.
• I knew some people at the party.
• Nějaké lidi na tom večírku jsem znal.

"Some" použijeme v otázce, na níž očekáváme kladnou odpověď (obvykle když něco nabízíme, nebo o něco žádáme).

• Would you like some biscuits?
• Chceš nějaké sušenky?
• Shall I bring some meat for the barbecue?
• Mám na to opékání přinést nějaké maso?
• Can I have some coffee, please?
• Můžu si dát kávu, prosím?

2. Další aspekty použití "some" a "any"

Stejná pravidla jako pro some a any platí i pro somebody / anybody, someone / anyone, somewhere / anywhere, something / anything.

• Do you know anyone who works here?
• Znáš někoho, kdo tu pracuje?
• It must be somewhere over here.
• Musí to být někde tady.
• I did not do anything wrong to him.
• Neudělal jsem mu nic špatného.

Další důležitý aspekt použití some a any je počitatelnost podstatných jmen.

Obecné pravidlo je, že some a any se používají s nepočitatelnými podstatnými jmény (money, water, food, time) a podstatnými jmény v množném čísle (books, cars, students).

• I have got some money in my pocket.
• Mám nějaké peníze v kapse.
• He doesn’t want to eat any food.
• Nechce jíst žádné jídlo.
• There are some books on the table.
• Na stole jsou nějaké knihy.

Pokud chceme vyjádřit neurčitost podstatného jména v jednotném čísle (book, car, student), pak musíme použít neurčitý člen (indefinite article) „a“ nebo „an“.

• There is a book on the table.
• Na stole je kniha.
• He bought a car yesterday.
• Včera koupil auto.
• He is a student.
• On je student.

3. Výjimky

"Some" můžeme použít s podstatným jménem v jednotném čísle, když chceme zdůraznit, že něco je velmi neurčité, nevíme o tom, nestaráme se o to nebo nás to nezajímá.

• I gave the money to some woman.
• Dal jsem ty peníze nějaké ženě. (Zdůrazňuji, že jsem ty peníze dal někomu, koho vůbec neznám a ani mě nezajímá, kdo to je.)
• She lives in some village not too far from London.
• Bydlí v nějaké vesnici nedaleko Londýna. (Mluvčí zdůrazňuje, že tu vesnici nezná a ani ho nezajímá.)

"Some" můžeme použít s podstatným jménem v jednotném čísle, když chceme zdůraznit, že něco je neobyčejně dobré (něco opravdu skvělého, ukazujeme tak nadšení v neformální mluvě).

• Look! Some yacht, huh?
• Podívej! To je ale jachta, co? (Ta jachta se mi velmi líbí.)
• It was some film!
• To byl ale film! (Ten film byl opravdu skvělý.)

"Any" lze použít v kladné větě ve významu, že nezáleží na tom, kdo nebo co.

• We can go to any restaurant.
• Můžeme jít do jakékoliv restaurace. (Je mi jedno, do jaké restaurace půjdeme.)
• You can buy any newspaper.
• Můžeš koupit kterékoliv noviny. (Je mi jedno, které noviny koupíš.)

"Any" lze použít ve vedlejších větách podmínkových (if-clauses).

• If there is any message for me, can you call me?
• Pokud tam pro mě bude nějaký vzkaz, můžeš mi zavolat?
• Let me know if you need anything.
• Dej mi vědět, jestli něco potřebuješ.